Hnojit organicky nebo minerálně?

Hodně lidí tvrdí, že organické bio pěstování je přirozené a že hnojení rostlin minerálními hnojivy je práce s nezdravou chemií. Je třeba si ale uvědomit, že minerály jsou také původně přírodní anorganické chemické sloučeniny. První rostliny, které se na Zemi objevily, byly odkázány pouze na minerální výživu, protože organická hmota ještě nebyla dostupná. Zjednodušeně se dá říct, že teprve když první rostlina zemřela, mohlo vzniknout prvního organického hnojivo. Příznivci minerálních hnojiv si tedy mohou připsat jeden bod.

Rádi bychom tímto zbořili některé mýty, které jsou mezi pěstiteli hluboce zakořeněné. A oprostit minerální způsob výživy o nálepku škodlivého a životní prostředí poškozujícího způsobu považuji za dobrý začátek.

JAKÉ ŽIVINY CHTĚJÍ ROSTLINY

Oba typy hnojiv je dobré střídat, podle toho, jaký je pěstební záměr. K tomu se ale ještě dostaneme. Teď se budeme věnovat tomu, jaké rostliny živiny přijímají. Rostliny v naprosté většině vstřebávají živiny v minerální formě. I když vaše rostliny pohnojíte organickými hnojivy, musí proběhnout takzvaná mineralizace.

Když třeba pohnojíte rostliny koňským / slepičím hnojem, nedokážou z něj hned čerpat živiny. Teprve při promíchání se zeminou a kontaktem s půdními mikroorganismy začne proces, při kterém se organická hmota mění na minerální prvky. Půdní mikroorganismy rozloží hnůj na dusík (N), fosfor (P), draslík (K) a další nezbytné živiny, které dokážou rostliny vstřebat svými kořeny. Stejný proces musí proběhnout po aplikaci většiny běžných organických hnojiv. Rychlost mineralizace přitom závisí mimo jiné na teplotě, kyselosti nebo obsahu kyslíku v půdě.

Můžete se ptát, proč bychom tedy měli rostlinám dávat organická hnojiva, když stejně nakonec potřebují minerální výživu. Důvodů je hned několik. Přestože jsme na začátku zmiňovali minerální výživu jako prvotní zdroj živin, dnes je ve volné přírodě organické pěstování úplně přirozeným procesem.

Vylepšuje například strukturu půdy a organická hnojiva působí dlouhodobě, protože mineralizace probíhá postupně. Organická hmota v půdě nezpůsobuje takové problémy, jako nadměrný obsah minerálů. Ten může vést ke zhoršení životních podmínek pro užitečné mikroorganismy a rostlinám způsobit řadu nesnází.

UŽITEČNÉ MIKROORGANISMY

Lidé, kteří organickému pěstování porozuměli, často opakují, že při tomto způsobu pěstování neživíte rostliny, ale mikroorganismy, které jsou zodpovědné za mineralizaci. Zároveň jim musíte vytvořit ideální podmínky pro život. Mohlo by se vám proto hodit vědět, které mikroorganismy se na mineralizaci podílejí.

Klíčovými aktéry jsou v tomto procesu různé druhy bakterií. Některé z nich jsou schopny rozkládat organické sloučeniny, jako jsou organické kyseliny a uhlohydráty, a přeměňovat je na anorganické sloučeniny, jako jsou nitráty, amonné ionty a fosforečnany, které jsou potom dostupné pro rostliny. Dalším důležitým účastníkem principu organické výživy jsou mykorhizní houby. Přirozený symbiotický vztah kořenů vyšších rostlin a půdních hub se označuje jako mykorhizní symbióza. Vlákna mykorhizních hub, takzvané hyfy, sídlí na kořenech rostlin a rozrůstají se do okolní půdy, čímž tvoří další rozsáhlou síť, která zajišťuje kontakt rostliny s daleko širším půdním prostředím.

Rostliny pak mohou být lépe zásobeny především fosforem, dusíkem, mikroelementy a vodou. To se samozřejmě pozitivně odráží na celkovém růstu, počtu květů, zdravotním stavu či kvalitě samotné produkce.

Mykorhizní houba takhle nepomáhá rostlině zadarmo. Od rostliny získává na oplátku cukry potřebné pro svůj růst. Mykorhizní houba spotřebuje až 20 % uhlíku fixovaného rostlinou při fotosyntéze. Nemusíte ale mít strach, že by ten uhlík rostlině chyběl. Tento obchod je výhodný pro obě strany.

Dalším důležitým článkem v procesu organické výživy jsou saprofytické houby, například mezi pěstiteli známá trichoderma.

>Saprofytické houby jsou schopné rozkládat organickou hmotu, stimulovat růst rostlin, ale především chránit rostlinu proti houbovým patogenům jako je např. Fusarium a Pythium, takže mají biofungicidní účinek.

>Na rozdíl od mykorhizních hub nekolonizují saprofytické houby kořen. To je důležitý rozdíl mezi mykorhizními a saprofytickými houbami

>Ještě bychom mohli zmínit aktinomycety, což jsou mikroorganismy, které mají vlastnosti jak bakterií, tak hub. Aktinomycety mají schopnost rozkládat organické sloučeniny a produkovat enzymy, které pomáhají v procesu mineralizace.

KDE VZÍT MIKROORGANISMY

Když víte, že mikroorganismy jsou pro organické pěstování zásadní, měli byste se ptát, jestli je jich v pěstebním médiu dostatek. Při pěstování na dobře pohnojeném a udržovaném záhonu je velká pravděpodobnost, že půda potřebné mikroorganismy obsahuje.

Při pěstování v květináčích závisí na tom, jaký použijete substrát, Mikroorganismům se obecně lépe daří v zemitých substrátech. Běžným doplňkem substrátů je kokosové vlákno. To ničemu neškodí, ba naopak. Při pěstování v samotném kokosovém vláknu nebo substrátech, které ho obsahují většinou se ale některým mikroorganismům nedaří dobře.

Mikroorganismy lze získat například z vybraných organických hnojiv. Obecně se jim lépe daří a déle přežívají v pevných či sypkých formách, kde zůstávají v neaktivním stavu až do chvíle použití. K jejich „probuzení" obvykle dochází po rozmíchání ve vodě nebo po zapracování do vlhkého substrátu. Naproti tomu v tekutých hnojivech bývají prospěšné mikroorganismy aktivní okamžitě.

Další možností, jak obohatit pěstební médium o mikroorganismy, je inokulace (očkování). Na trhu je k dispozici řada přípravků obsahujících mykorhizní a saprofytické houby i užitečné bakterie, které se aplikují přímo do půdy.

Mykorhizní houby je ideální přidávat přímo ke kořenům při výsadbě sazenic nebo do zóny, kde se s nimi kořeny co nejdříve setkají. Správné umístění podporuje rychlé a rovnoměrné vytvoření mykorhizní kolonie, která se vyvíjí souběžně s kořenovým systémem.

Saprofytické houby je naopak vhodné důkladně promíchat se substrátem, aby byly rovnoměrně rozprostřeny v celém jeho objemu. Díky tomu dochází k rozkladu organické hmoty a uvolňování živin v celém pěstebním médiu, což zvyšuje jejich dostupnost pro rostliny.

KDY ZVOLIT KTERÝ TYP VÝŽIVY

Minerální hnojení představuje rychlý, přesně dávkovatelný a účinný způsob dodání živin. Pomocí EC metru lze snadno zjistit koncentraci minerálních látek v oblasti kořenů. Je však důležité si uvědomit, že EC metr měří pouze minerální (vodivé) složky. Organická hmota vodivá není, takže při organickém pěstování nelze tímto způsobem přesně určit celkové množství dostupných živin. Přístroj zachytí jen tu část, která již prošla procesem mineralizace.

Organická hnojiva se často využívají při venkovním pěstování nebo v situacích, kdy není nutná naprostá standardizace postupu. Je však potřeba počítat s tím, že každý organický systém vyžaduje určité doladění. Vyžaduje pečlivější sledování projevů nedostatku či přebytku živin. Pokud řešíte deficit pomocí organických hnojiv, náprava se může projevit až s odstupem několika dnů, protože nejprve musí proběhnout proces mineralizace.

Minerální hnojiva jsou vhodná tehdy, když chcete mít výživu plně pod kontrolou a usilujete o stabilní a vysoké výnosy. Nejčastěji se používají při indoor pěstování, kde umožňují rychle reagovat na aktuální potřeby rostlin. Mohou také vhodně doplnit organickou výživu, zejména při akutním nedostatku konkrétních prvků, například vápníku či hořčíku. Uplatní se i na začátku pěstování, kdy dodají živiny do doby, než se organická složka v půdě začne rozkládat.

Při práci s minerálními hnojivy je nutné dbát na správné dávkování a je nutné používat EC meter s pH metrem. Nadměrné hnojení vede k hromadění solí v půdě, což může omezit příjem vody i živin a zároveň zhoršit podmínky pro půdní mikroorganismy. A to je škoda, protože i při minerální výživě mohou být některé mikroorganismy – například rody jako Trichoderma – velmi přínosné.

Pamatujte: nejlepším „hnojivem" je pozorný a pečlivý zahradník.